Hartigova ulice v Praze patří mezi významné komunikace na Žižkově a zároveň je jednou z nejdelších ulic v hlavním městě, táhnoucí se přibližně 3,3 kilometry. Název této ulice připomíná Karla Hartiga, prvního starostu Žižkova.
Historie a změny názvu:
Tato ulice vznikla jako pokračování starověké cesty směřující z centra Prahy přes Horskou bránu do Českého Brodu a dále do Vídně. Původně nesla název Vídeňská. V jejím okolí stávalo několik usedlostí, mezi nimi Smetanka, Čapková, Lidmonka, Rožmitálka, Ohrada, Pražačka a Chmelnice.
Od roku 1875, kdy se Žižkov oddělil od Královských Vinohrad, nesla ulice název Poděbradova až do roku 1940. Poté se stala Brněnskou až do roku 1945, krátce se vrátila k názvu Poděbradova a v roce 1946 byla přejmenována na Koněvovu, podle Ivana Stepanoviče Koněva. Tento název vydržel až do roku 2023, kdy Rada hlavního města Prahy rozhodla, že od 1. října bude ulice pojmenována Hartigova.
Průběh ulice:
Hartigova ulice téměř celou délkou prochází Žižkovem. Začíná jako pokračování Husitské ulice u Tachovského náměstí a postupně stoupá směrem na východ, prochází severním okrajem Žižkova pod hřebenem Vítkova a končí na křižovatce s ulicemi Jeseniova a Českobrodská, kde přechází v ulici Českobrodská.
Od křižovatky s ulicí Ohrada až ke konečné zastávce tramvají vede středem ulice tramvajová trať. Většinu budov podél této ulice tvoří činžovní domy, často s obchody nebo službami v přízemí.
Ivan Stěpanovič Koněv
Narodil se 16. prosince (28. prosince dle gregoriánského kalendáře) roku 1897 v Lodejnu, Nikolském újezdu, Vologodské gubernii. Byl významným sovětským vojevůdcem, maršálem Sovětského svazu a byl oceněn tituly hrdina SSSR a hrdina ČSSR. Během druhé světové války velel vojskům Rudé armády na východní frontě, která osvobodila velkou část východní Evropy od německé nacistické okupace.
Koněv hrál klíčovou roli v karpatsko-dukelské operaci v létě roku 1944 a podpořil Slovenské národní povstání na podzim téhož roku. Jeho jednotky osvobodily německý koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau u polského města Osvětim 27. ledna 1945. Také měl významný podíl na viselsko-oderské operaci, která měla vysoký strategický význam a způsobila velké ztráty německým silám.
Koněvovo velení hrálo rozhodující roli při dobytí Berlína v dubnu 1945 a následně při pražské ofenzívě, kdy jeho vojska osvobodila severní, střední a východní Čechy. Byli první spojeneckou armádou, která v květnu 1945 dorazila do Prahy, ačkoliv boje stále probíhaly i přes kapitulaci.
Během maďarského povstání na podzim roku 1956 byl pověřen potlačením povstání, které si vyžádalo životy mnoha sovětských vojáků a jejich rodinných příslušníků. Konkrétně bylo zabito přibližně 350 sovětských vojáků a 50 jejich rodinných příslušníků a další tisíce byly zraněny. Povstání bylo tvrdě potlačeno s mnoha oběťmi, včetně civilistů, sovětských vojáků, maďarských komunistů a antikomunistických povstalců.
Karel Hartig
Narodil se v rodině Josefa Hartiga, který byl panským mlynářem v Sedlčanech, a jeho manželky Johanny, rozené Jírové. Po absolvování učení se zednictví v Příbrami v roce 1854 úspěšně složil stavitelské zkoušky u okresního stavebního úřadu v Benešově u Prahy. Následně pracoval na různých stavebních projektech v městech jako Vídeň, Linec, Uhry a také v Praze, kde se podílel na výstavbě Josefských kasáren.
Dne 2. srpna 1861 se přestěhoval do Prahy a usadil se v Bredovské ulici (nyní Politických vězňů) na čísle popisném 910. V roce 1865 získal právo měšťana v Praze a téhož roku získal zednickou koncesi.
Dne 30. října 1865 se oženil s Amálií Stomeovou (1843–1893), jejíž rodina vlastnila rozsáhlé pozemky, včetně usedlostí Pražačka, Malá Ševčíková a Velká Ševčíková. Na jejich popud byla část polí, které patřily k usedlosti Pražačka, rozparcelována a prodána, přičemž Josef Hartig se stal hlavním nabyvatelem. Tímto způsobem v roce 1865 vznikl základ nového pražského předměstí Žižkovu. Později začaly vznikat domy podle projektů samotného Hartiga v oblasti dnešní ulice Husitská a Hartigova.
V roce 1866 se manželům Hartigovým narodila jediná dcera Amálie, která se později provdala za Ferdinanda Rummla ze Brandýsa nad Labem a zemřela v roce 1890. Amálie měla dvě dcery, Milenu a Vlastu.
Josef Hartig měl v kruhu svých přátel významné osobnosti jako Josef Barák, Julius Grégr, Karel Sabina a Karel Sladkovský.
Mezi lety 1891 a 1901 žil na Vinohradech v domě svého švagra Václava Stomeho na adrese čp. 674 v Hálkově (nyní Londýnské) ulici a pokračoval ve své stavitelské činnosti. Po smrti své ženy Amálie v roce 1893 se rozhodl věnovat více svým vnučkám po zemřelé dceři. V roce 1897 ukončil svoji stavitelskou kariéru, ale zůstal aktivním členem Spolku majitelů domů na Královských Vinohradech.
Josef Hartig zemřel 12. srpna 1905 na Novém Městě v domě čp. 1968, na rohu ulic Dittrichova a Resslovy ulice, a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.
Zdroj: Wikipedie.
Foto: autor: ŠJů, Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0 DEED
Obsah byl převzat z již zaniklého webu Praha.Center, který se věnoval aktualitám Prahy a Štředočeského kraje.
