Počátky městského musea jest položiti k pořádání krajské Národopisné, průmyslové, hospodářské, umělecké a hasičské výstavy pořádané ve Velkém Meziříčí roku 1893 od 26. srpna do 10. září. Podnět k výstavě vyšel z místního výboru Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, ve kterém byli předsedou Alois Zvach, starosta města, jednatelem inženýr Antonín Večeř, odborný učitel zemské rolnické školy. Pan starosta se staral, pan jednatel jednal a ke spolupráci přispěchal i dámský národopisný odbor se svojí předsedkyní Amálií Skřivanovou. A poněvadž výstava v Meziříčí byla přípravou pro výstavu v Praze projektovanou na rok 1895, zájem o sbírání exponátů rostl neuvěřitelnou silou. Svízel však byla i tehdy s úřední mocí. Úřady byly německé a bylo jasné, že národní snahy mohou být jimi bojkotované. Ale meziříčští občané našli řešení – požádali místního majitele velkostatku knížete Rudolfa Lobkovice, podmaršálka a zemského velitele v Pešti, aby se stal podporovatelem a ochráncem. Jednalo se vždy s ním, úřední cesta se obcházela a nic nebránilo snažení, které dospělo ke skvělému výsledku – výstava byla velkolepá, finančně i morálně podpořená i šlechtou z okolí a velmi rozsáhlá. Během výstavy byli však i národnostní třenice. Především byla neklidná atmosféra vyvolaná nespokojenou reakcí mládeže na německé popisky, ale vše bylo zažehnáno historickými slavnostmi. Po celou dobu výstavy bylo v městě velmi rušno, byly to skoro sváteční dny. Každou neděli a svátek byl v Meziříčí nějaký sjezd krajský nebo i zemský a mimo to slavnosti rázu národopisného. Tak vypravil Křižanov slavnost dožínek, jak pořádány byly za roboty, Velká Byteš vypravila selskou svatbu, která byla velmi hlučná.
O nebývalém rozsahu snah Velkomeziříčanů a vytvoření pozoruhodného souboru výstavních artefaktů se dozvěděli i v Praze. Proto odtud byla vznesená žádost, aby velkomeziříčský národopisný soubor pořídil a vystavěl na výstavní návsi v Praze horácký statek a ve výstavním paláci vytvořil národopisné oddělení Horácka. Meziříčané vyhověli – vystavěli model statku a výměnku z Odrance u Nového Města. Zrovna tak se zasloužili o vytvoření obsáhlé knihy Horácko, ta sklidila pochvalu a probudila velký zájem. Rovněž i vystavené výšivky, jejichž z koutnic zakreslené vzory jsou v muzeu, budily obdiv. Vzory výšivek vytvořené jako barevné výkresy A. Večeřem se staly charakteristickou ukázkou z Meziříčska, zrovna tak výšivky na sametu podle předloh téhož autora. A tak se Antonín Večeř stal i jednatelem výstavního odboru celého Horácka (ten zahrnoval kraj jihlavský, sever brněnského a znojemského) a členem ústředního výboru Národopisné výstavy v Praze. Po skončení výstavy byli Velkomeziříčští vyznamenáni, obdrželi diplom a pamětní mince.
Mnohé vystavené předměty odkoupilo nebo dostalo darem pražské národopisné muzeum a zbylé po vrácení z Prahy uložil A. Večeř v bednách na půdě rolnické školy. Stal se tak zachráncem sbírek a tím i zakladatelem muzea v našem městě. Po dostavbě reálky (1901) získaly sbírky 2 místnosti a chodbu mezi nimi. To však bylo záhy nedostačující. V roce 1912 se však do našeho města přistěhoval J. F. Svoboda, správce berního úřadu, který žil dosud v Novém Městě na Moravě, kde byl zakladatelem tamního muzea. Založil zde spolek „Krajinského muzea ve Velkém Meziříčí“ a převzal starost o sbírky, jejich rozmnožování, finanční zabezpečení. Byly vytvořeny i stanovy – ty schválil a podepsal starosta města Dr. K. Rosendorf. V roce 1924, po vyprázdnění staré školy na náměstí, získalo muzeum další 2 místnosti. Ovšem i ty byly brzy zaplněné. Až teprve přestěhování soudního úřadu z 1. patra radnice do nové budovy okresního úřadu v roce 1931 přineslo muzeu nové prostory – na radnici obsadilo 11 místností, 1 místnost sloužila městské knihovně. Jednatelem a správcem se tehdy stal, a to na dobu 36 let, historii oddaný a zanícený pan učitel Tomáš Dvořák. V roce 1948 muzeum uvolnilo radniční místnosti a začalo stěhování do II. poschodí zámku. V roce 1950 přibyly další 3 místnosti v I. patře zámku a došlo k uspořádání sbírky nerostů profesorem J. Boučkem. Po odchodu Tomáše Dvořáka do penze stál po dva roky 1959-1961 v čele muzea Josef Šabacký, následně se ujala této práce Marie Benešová. Po jejím penzionování v roce 1971 stanul v čele muzea Bohuslav Mikulášek, a to až do roku 1997. Na místo ředitelky poté nastoupila PhDr. Marie Ripperová a od roku 2006 stojí v čele velkomeziříčského muzea Mgr. Irena Tronečková. Muzeum i po majetkoprávních změnách v 90. letech minulého století přebývá na zámku. Přicházely v době celého jeho trvání časy dobré i ty horší. Ale přesto dál naplňuje své poslání – shromažďuje, uchovává, zpracovává, zveřejňuje, vystavuje, edukuje a především věří v pochopení a moudrost zdejších obyvatel, že uchovávání paměti kraje dává vědomí sounáležitosti, vzájemnosti úcty a pochopení vlastních životních cest. A že máme notnou dávku motivace našich předků – zakladatelů muzea!
K připomenutí výročí založení muzea se koná výstava s názvem „ 130 let Muzea Velké Meziříčí“, která potrvá od 24. listopadu do 31. Ledna 2024. Vernisáž se uskuteční 23. listopadu v 17:00 hodin ve výstavním sále muzea
Zdroj:
Muzeum Velké Meziříčí
www.muzeumvm.cz
Obsah je převzat již zaniklého webu Kulturni-prehled.cz, který byl agregátor zpráv různých kulturních zdrojů.
