Pablo Larraín, známý chilský režisér, přistoupil k vytvoření filmu o Marii Callas, jedné z nejslavnějších operních zpěvaček všech dob, s hlubokou osobní vášní k opeře, kterou si osvojil již v dětství. Jako dítě navštěvoval operní představení v Santiagu se svou rodinou, což jej zanechalo fascinovaného tímto uměním. Jeho matka jej často seznamovala s originálními nahrávkami Marie Callas, které se mu vryly do paměti jako něco mimořádného.
Film o Callas je považován za završení Larraínovy trilogie o slavných ženských postavách, kterou započal snímkem Jackie (2016) o Jacqueline Kennedy a pokračoval dramatem Spencer (2021) o princezně Dianě. Oproti předchozím filmům se jedná o příběh umělkyně, jehož tvorba přinesla režisérovi odlišnou dynamiku práce a hlubší propojení s příběhem i hlavní postavou.
Život Marie Callas jako inspirace
Maria Callas, jedna z nejvýznamnějších operních zpěvaček 20. století, je v Larraínově pojetí zobrazena jako postava s tragickými paralelami k hrdinkám oper, ve kterých excelovala. Režisér a scenárista Steven Knight se snažili zdůraznit propojení jejího života s osudy postav, které ztvárnila na jevišti. Hudba v tomto filmu má nejen doprovodný charakter, ale nese dramatický význam a odráží životní momenty zpěvačky.
Film se soustředí na poslední týden života Marie Callas, kdy podle Larraína zpěvačka přestává zpívat pro publikum a obrací se ke svému nitru. Jedná se o hledání vlastní identity a hlasu, což dává příběhu intimní rozměr. Maria Callas, známá svým bojovným charakterem a temperamentem, se ve filmu jeví jako žena, která nikdy nebyla obětí okolností, ale vždy si udržovala kontrolu nad svým životem.
Angelina Jolie v roli Marie Callas
Hlavní roli ztvárnila Angelina Jolie, která byla podle Larraína ideální volbou. Jolie má podobnou přirozenou přítomnost a charisma jako Callas. Připravovala se na roli intenzivně po dobu šesti až sedmi měsíců, během nichž se učila zpívat operní árie a osvojovala si zpěvaččin přízvuk, držení těla a pohyby. Její výkon vyniká citlivostí, inteligencí a schopností zcela se ponořit do role, což umožnilo divákům zapomenout, že sledují herečku.
Jolie se při natáčení scén zpěvu musela plně spoléhat na svůj vlastní hlas. Bylo nutné, aby zpívala nahlas před stovkami lidí, aby bylo dosaženo autentičnosti. Zvuková stopa filmu kombinuje originální hlas Marie Callas s fragmenty Angeliny Jolie, čímž vzniká vícevrstvý a autentický zvukový projev.
Operní motivy a vztahy
Ve filmu je zřejmá souvislost mezi životem Callas a jejími operními rolemi, přičemž režisér zdůrazňuje její obrovský přínos k popularizaci opery. Hudební výběr ve filmu zahrnuje široce oblíbené skladby, které jsou schopny oslovit i publikum neznalé opery.
Ve filmu se také promítají některé významné vztahy v životě Marie Callas, zejména její komplikovaný vztah s Aristotelem Onassisem, který je často označován za lásku jejího života. Tento vztah, ač toxický, byl klíčovým prvkem jejího osobního příběhu.
Historický a kulturní kontext
Maria Callas žila v době, kdy nebylo snadné být silnou a nezávislou ženou v záři reflektorů. Kritika, které čelila, byla často způsobena tím, že byla ženou s temperamentem, která netolerovala neprofesionální chování. Přesto se stala ikonou a díky své osobnosti i umění zůstala inspirací pro mnoho generací.
Pablo Larraín doufá, že jeho film nejen přiblíží život této výjimečné ženy, ale také přispěje k širšímu zájmu o operu, kterou Callas pomohla přivést zpět do centra pozornosti.
Zdroj: AQS, a.s., divize Bioscop
Foto: CBS Television / Toto je volné dílo, neboť bylo vydáno ve Spojených státech mezi roky 1929 a 1977 bez copyrightové výhrady
