Jan Kačer, významná osobnost českého divadla a filmu, svými rozmanitými aktivitami již přes padesát let obohacoval uměleckou scénu. Navzdory tragickým osobním ztrátám a politickým omezením během normalizace se stal uznávaným režisérem a hercem, jehož práce výrazně přispěla k rozvoji československé kultury.
Jan Kačer svou rozmanitou činností obohacuje české divadlo i film více než padesát let a v různých obdobích byl vždy uznávanou uměleckou osobností, i když během normalizace čelil omezením. Narodil se ve východočeských Holicích do dobře situované rodiny, která však po roce 1938 zkrachovala, což vedlo k tragické sebevraždě jeho otce. I přes tyto těžké okolnosti byl po roce 1948 znevýhodněn kvůli svému buržoaznímu a židovskému původu, což ho přivedlo místo gymnázia na keramickou školu v Bechyni. Zde se nadchl pro divadlo a sochařství, které se stalo jeho dlouhodobým zájmem. Divadlo však nakonec zvítězilo, a tak v letech 1954-1960 studoval režii na DAMU.
První filmovou zkušenost získal malou rolí ve filmu Probuzení (1959). Před odchodem z Prahy si také vyzkoušel divadelní režii v Divadle ABC. V roce 1959 se většina jeho ročníku z DAMU přesunula do Ostravy, kde Jan Kačer jako režisér a herec významně přispěl k uměleckému rozvoji Divadla Petra Bezruče. Režíroval zde řadu významných her a výrazně přispěl k pozvednutí úrovně ostravského divadelnictví na počátku šedesátých let.
V roce 1963 se znovu zapojil do filmu a ztvárnil hlavní roli ve válečném dramatu Smrt si říká Engelchen. Svými výkony v dalších filmech československé nové vlny se stal významnou osobností této éry. Mezi jeho pozoruhodné role patří například fanatický rytíř Armin ve Vláčilově Údolí včel (1967) a účinkoval i v komediích. Z televizních rolí vyniká postava Edwarda Rochestera v seriálu Jana Eyrová (1972).
V roce 1965 se Kačer vrátil do Prahy a stal se jedním ze zakládajících členů Činoherního klubu, kde se prosadil jako režisér a herec. V sedmdesátých letech režíroval také v Národním divadle a v zahraničí. Kvůli svobodomyslným postojům a spojení s filmy šedesátých let se však musel v roce 1975 vrátit do Ostravy, kde dalších deset let režíroval ve Státním divadle. Jeho pokus o filmovou režii v roce 1978 s filmem Město mé naděje však nepřinesl očekávaný úspěch.
V roce 1986 se Jan Kačer vrátil do Prahy jako člen Laterny Magiky a prosadil se jako režisér ve Vinohradském divadle. Po roce 1989 se jeho umělecký význam znovu ocenil a působil jako režisér v Národním divadle, kde uvedl řadu významných inscenací a hrál menší role. Od roku 1997 zůstal v Národním divadle jako herec. Jeho filmové role v devadesátých letech a začátkem 21. století byly sporadické, ale významné, včetně účinkování v seriálech Rodinná pouta a Velmi křehké vztahy.
V roce 1989 se Jan Kačer angažoval v Občanském fóru a v letech 1990-1992 byl poslancem Federálního shromáždění. Po neúspěšných pokusech o návrat do politiky přednášel na DAMU a podílel se na charitativních projektech. V roce 1998 obdržel Medaili Za zásluhy v oblasti kultury. Napsal také dvě autobiografické knihy.
Jan Kačer byl manželem herečky Niny Divíškové a mají spolu tři dcery.
Zdroj: Čsfd.cz
Foto: Česká televize
