Přesný původ sošky Jezulátka není znám, ale historické prameny poukazují na 19palcovou (48 cm) sošku Svatého dítěte s ptáčkem v pravé ruce, která se v současnosti nachází v cisterciáckém klášteře Santa María de la Valbonna v Astursku ve Španělsku a byla vytesána kolem roku 1340. Mnoho dalších soch Jezulátka bylo ve středověku vyřezáno také slavnými mistry po celé Evropě. V raně středověkých dílech se často objevuje význam ptáčka, který symbolizuje buď duši, nebo Ducha svatého. Sochy Jezulátka byly oděny do císařských regálií, které odrážely aristokratickou módu té doby.
Jedna legenda praví, že mnich v opuštěném klášteře kdesi mezi Córdobou a Sevillou měl vidění malého chlapce, který mu říkal, aby se modlil. Mnich se několik hodin modlil a pak zhotovil postavu dítěte.
V roce 1526 začal v Českém království vládnout rod Habsburků; království navázalo úzké vztahy se Španělskem. Poprvé se socha objevila v roce 1556, kdy María Maximiliana Manriquez de Lara y Mendoza při sňatku s českým šlechticem Vratislavem z Pernštejna přivezla obraz do Čech. Stará legenda z rodu Lobkowiczů uvádí, že Mariině matce, doñě Isabelle, darovala sochu sama Terezie z Ávily. María dostala rodinnou památku jako svatební dar. V roce 1587 ji darovala své dceři Polyxeně z Lobkowicz jako svatební dar.
V roce 1628 darovala kněžna Polyxena z Lobkowicz sochu zchudlým bosým karmelitánům (Bílým bratřím). Při jejím darování kněžna Polyxena údajně řekla: „Ctihodní otcové, přináším vám svůj nejdražší majetek. Ctěte tento obraz a nikdy nebudete chudí.“
Soška byla umístěna v oratoři kláštera Panny Marie Vítězné v Praze, kde se před ní dvakrát denně konaly zvláštní pobožnosti k Ježíši. Karmelitánští novicové skládali v přítomnosti Pražského Jezulátka slib chudoby. Když se císař Ferdinand II. z rodu Habsburků dozvěděl o zbožnosti a potřebách karmelitánů, poslal jim na podporu 2000 zlatých a měsíční stipendium.
V roce 1630 byl karmelitánský noviciát přeložen do Mnichova. Nepokoje v Čechách způsobené třicetiletou válkou přinesly konec zvláštních pobožností a 15. listopadu 1631 se hlavního města Čech zmocnilo vojsko švédského krále Gustava Adolfa. Karmelitánský klášter byl vypleněn a obraz Pražského Jezulátka byl vhozen do hromady odpadků za oltářem. Zde ležel zapomenutý sedm let s ulomenýma rukama, až ho v roce 1637 otec Cyrillus znovu našel a umístil do oratoře kostela. Jednoho dne, když se před sochou modlil, Cyrillus tvrdil, že slyšel hlas: „Smiluj se nade mnou a já se slituji nad tebou. Podej mi ruce a já ti dám pokoj. Čím více mě budeš ctít, tím více ti budu žehnat.“
Od té doby zůstala socha v Praze a přilákala mnoho ctitelů po celém světě, aby uctili Pražské Jezulátko. Mnozí z těch, kdo se před Jezulátkem s prosbami obraceli, si činili nároky na požehnání, milosti a zázračná uzdravení.
V roce 1739 vytvořili karmelitáni rakouské provincie vedle svého pravidelného apoštolátu zvláštní pobožnost. V roce 1741 byla soška přenesena na epištolní stranu kostela Panny Marie Vítězné v Praze.
Kopie Jezulátka se do Polska dostaly v roce 1680 a od té doby se těší oblibě v polských domácnostech a v Čechách vůbec, kde jsou kopie obvykle umístěny v prosklených štítech. Po začátku éry protireformace v 17. století se soška rozšířila mezi křesťanskými komunitami v Jižní Africe, Austrálii, Karibiku, Thajsku a na Srí Lance.
Pobožnost
Praha je jedním z hlavních poutních center ve střední Evropě, v pražském kostele se soškou Jezulátka se pravidelně slouží mše v češtině, španělštině, italštině a němčině. Svátek Pražského Jezulátka oslavuje tajemství Vtělení a slaví se 14. ledna.
Každoročně první květnovou neděli se uprostřed moře ctitelů a turistů koná korunovační slavnost a 45minutové veřejné procesí s kopií sošky. První procesí, iniciované hrabaty z Martinic, se konalo v roce 1651; soška Jezulátka putovala od jednoho pražského kostela ke druhému. Nejnovější korunu věnoval papež Benedikt XVI. při své návštěvě Prahy v roce 2009.
Minisérie Teresa de Jesús z roku 1984 ukazuje Terezii z Ávily se soškou v několika scénách. Terezie od Jezulátko jako novicka umístila sošku do noviciátu v Lisieux, protože věděla, kolik požehnání přineslo Jezulátko karmelitánským novicům v Praze, když bylo umístěno mezi nimi.
Sošky Jezulátka jsou umístěny uvnitř mnoha katolických kostelů, někdy s citátem: „Čím více mě budete ctít, tím více vám budu žehnat.“
V Irsku je soška populární a říká se jí „Dítě Prahy“. Zvláště příznivý je svatební dar v podobě sošky Pražského Jezulátka. Irské nevěsty doufající ve štěstí a dobré počasí ve svatební den rituálně umisťují kopii sošky před své domy. Úcta k Pražskému jezulátku a víra v jeho moc ovlivňovat počasí je v mnoha částech Irska stále silná. V některých starších částech Dublinu je také běžné vidět Pražské Jezulátko vystavené v oknech domů a zvyk dávat ho ven do živého plotu nebo zakopat na zahradě jako prosbu o dobré počasí je rozšířen v oblastech tak vzdálených, jako je Cork, Dublin, Sligo a hrabství Leitrim.
Sošky Pražského Jezulátka byly vysvěceny v kostelech v amerických státech Oklahoma, Connecticut a Michigan.
Zdroj: Anglická Wikipedie
Foto: Fotobanka ČTK, René Fluger; / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
Obsah byl převzat z již zaniklého webu Praha.Center, který se věnoval aktualitám Prahy a Štředočeského kraje.
